Zní to jako nějaká větší cyklo akce, ale nejkratší varianta měří 30 km a finito, dobro došli! Splnil jsem si plán, dojet na kole z Chorvatska do Itálie a byla to paráda!
Ráno jsem si stoupl zády k hraničnímu přechodu SLO/HR a vyrazil po cyklodálnici D8. Okolní vesničky jsou dál od moře, vinařské, klidné a příjemné. Po chvíli jízdy se jede kolem salin. Je tam i krámek, kde se dá sůl koupit a vysvětlují jak svoji činnost dělají. Po 6 km vesnický klídek končí a začíná hustě obydlené pobřeží, jistě, když ho mají tak krátké.
Portorož je spíš takový bulvár u vody, netřeba zastavovat, ale musíte se tady rozhodnout, kterou z dvou cest zvolit. Kratší vede vnitrozemím kolem políček a je zajímavá i tím, že zde kdysi vedly koleje. Dokonce se zde na kole jede železničním tunelem. Asi tu kdysi lokálka přestala dávat smysl, dneska by se zde ovšem nějaký turistický tramvláček tedy hodil. Druhá cesta plus mínus vede kolem moře, je delší, ale hlavně protíná nejhezčí přímořské město Slovinska a to je Piran. Já jel jednu cestu tak a druhou opačně. Každopádně přístav, náměstí a výhledy z hradu a od kostela nutno zažít!
Následně se dorazí do městačka Izola. Ať už v Piranu nebo v Izole, zastavte, pokoukejte po historických centrech na břehu Jadranu, sedněte na nějaký drink nebo krevety. Pak se jede přímo kolem vody do posledního města a to je na počet obyvatel největší – Koper, tady už to není jenom turismus, tady se i reálně bydlí. Na severní straně města je vyhlídka na velký přístav, doporučuji prohlédnout si náměstí, stejně jako Piran je to zde postaveno v benátském stylu. Káva tady v tom podloubí, hotová Itálie.
V Koperu ale končí cyklo pohoda, dál na italskou hranici je to víceméně po silnici nebo vedle silnice, ale komu to nevadí ať jede dál. Obecně tento program jsem já měl opravdu na jeden den, protože jsem už tady všude kdysi bez kola byl, ale pojmout ho můžete podle sebe jakkoliv a na těchto 30 kilometrech strávit třeba týden.
Než dorazíte na SLO/IT hranice je okolní prostředí zase klidnější a většina aut už tudy nejede, opět se vrací réva vinná. Na hranicích můžete končit a vracet se nebo dojet na náměstí do městečka Muggia. Je tu i přístav a přes zátoku je vidět Terst, kdysi i tak trochu náš mořský přístav.
Tento trip se bohužel nedá úplně kombinovat s nějakými variantami vlaku či cyklobusu jak to tak kolem pobřeží bývá, takže je potřeba uvažovat o cestě na kole tam i zpět. V den, kdy já jsem projížděl bylo sice teplo a slunečno, ale od moře jsem chytl silný protivítr, takže náročnost se násobila.
Docela se tu dá nápisům rozumět:)
Po cestě ke slovinskému moři anebo směrem domů se dá v nejbližším okolí navštívit Terst, směsice vlivů a zajímavé dějiny, ale espresso zaručeně italské nebo ve Slovinsku Skočjanské jeskyně. Jáma s řekou jak z nějakého amerického velkofilmu, to v Koněprusích nezažijete.
